plk. PhDr. Eduard Stehlík: PRÁCE HISTORIKA V DOBĚ POSTFAKTICKÉ

V poslední době se o různých nepokojích a válkách hovoří ve všech médiích stále více. Mezi lidmi panuje neklid, obavy, jedna informace stíhá druhou a bývá těžké poznat objektivní pohled na realitu. Jak se s touto skutečností vyrovnává seriózní historická věda? O tom nás do Golem Clubu přijde informovat náš velmi oblíbený host - historik Eduard Stehlík.

Těšíme se, že si pohovořit s hostem přijdete i vy.

_____________________________________________

Debatní večer se koná v úterý 24. 10. 2023 ve 20.00 hodin.

Členové klubu se s hostem sejdou při společné večeři v 19.00 hodin.

Na setkání se těší,

Martin Kratochvíl (předseda GC) a Ondřej Krůta (tajemník)

______________________________________________

Plukovník gšt. v z. PhDr. Eduard Stehlík, Ph.D., MBA

Narodil se 30. března 1965 v Praze. Po absolvování gymnázia Jana Keplera v letech 1984 -1989 vystudoval historii a ruský jazyk na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. Zájem o vojenské dějiny ho přivedl do Vojenského historického ústavu, kde byl zaměstnán nejprve jako civilní historik a po návratu ze základní vojenské služby jako voják z povolání. Postupně zde prošel funkcemi od řadového historika až po zástupce ředitele VHÚ. Kromě toho se 18 let podílel i na navazování a budování mezinárodních vztahů České republiky na poli vojenských dějin. V letech 1994-2002 zastával funkci generálního sekretáře, a poté deset let funkci prezidenta České komise pro vojenské dějiny, která je členkou Mezinárodní komise pro vojenské dějiny – CIHM (Commission Internationale d‘ Histoire Militaire).

V srpnu 2012 byl přeložen na Ministerstvo obrany, kde následně působil jako poradce několika ministrů (nejdéle jsem působil u RNDr. Alexandra Vondry a Ing. Vlastimila Picka). Zároveň byl resortem vyslán jako 1. náměstek na Ústav pro studium totalitních režimů. Od března 2014 do prosince 2019 zastával funkci ředitele odboru pro válečné veterány Ministerstva obrany, kde se zásadním způsobem zasloužil o vytvoření přelomové koncepce péče o válečné veterány, vedl často velice složitá jednání ve věci obnovy hrobů čs. legionářů v zahraničí (zejména na území Ruské federace, Ukrajiny a Slovenska), řídil péči o válečné hroby na území České republiky a zodpovídal za naplňování zákona o účastnících odboje a odporu proti komunismu. V červnu 2014 ho Senát Parlamentu České republiky zvolil jako kandidáta Poslanecké sněmovny do Rady Ústavu pro studium totalitních režimů a tuto pozici obhájil i v roce minulém.

Kromě svého pracovního zařazení se věnoval dalšímu rozšiřování své vědecké a odborné kvalifikace. Absolvoval doktorandské studium na Filozofické fakultě Univerzity Palackého v Olomouci, získal titul MBA v oboru bezpečnostní a krizový management a absolvoval Kurz generálního štábu na Univerzitě obrany v Brně, který představuje nejvyšší vojenské odborné vzdělání, jakého může voják v České republice dosáhnout. Na konci roku 2019 byl přeložen v hodnosti plukovníka generálního štábu do zálohy a dnem 24. února 2020 byl na základě úspěšně absolvovaného výběrového řízení jmenován ředitelem Památníku Lidice.

Přestože je původní profesí vojenský historik, většina pozic, které v uplynulých dvaceti letech zastával, byla ryze manažerská. I tak se snaží ve volných chvílích věnovat publikační a výstavní činnosti. Je autorem nebo spoluautorem tří desítek monografií, několika desítek článků a odborných studií i 35 výstav. Spolupracoval rovněž na řadě televizních dokumentů včetně rozsáhlých a oblíbených cyklů Heydrich – konečné řešení, Raport o Velké válce, nebo Tajemství rodu. V roce 2011 byl hlavním odborným poradcem celovečerního filmu Lidice, který režíroval Petr Nikolaev a od počátku roku 2012 je pravidelným hostem populární relace Českého rozhlasu Jak to vidí.

Od roku 1998 se kromě výše uvedeného věnuje i pedagogické činnosti. Působil jako vysokoškolský pedagog na Fakultě sociálních věd i Filozofické fakultě Univerzity Karlovy, na CEVRO Institutu i Univerzitě obrany v Brně. Kromě toho několik let přednášel v kursech pro další vzdělávání pedagogů základních a středních škol, které s akreditací Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy organizoval Památník Lidice. I dnes se věnuje rozsáhlé přednáškové činnosti, zejména pro školy, knihovny a muzea.

Za svou práci byl opakovaně oceněn našimi i zahraničními medailemi, a to včetně tří Záslužných křížů ministra obrany České republiky a nejvyššího rezortního ocenění – Vyznamenání Zlaté lípy. Kromě toho mu bylo 27. října 2006 uděleno čestné občanství obce Lidice.

Hovoří anglicky, rusky, srbsky a česky. Kromě toho je schopen číst i v němčině a polštině.

Pokud jde o jeho soukromý život, je ženatý a má čtyři děti.