Hrozby hněvu

Hrozby hněvu

omlouvám se panu Steinbeckovi, ale téhle slovní hříčce jsem prostě odolat nemohl!

V polovině devadesátých let naše firma dost zásadním způsobem rekonstruovala objekt v těsné blízkosti Staroměstského náměstí. Při výkopech jsme narazili na mince z 15. století a vážně hrozilo, že nám památkáři stavbu na dlouhou dobu znemožní. V nekonečných diskusích jsme si nakonec ujasnili, že pokud kopete v místě s mnohasetletým osídlením, je jen na vás, ve kterém století chcete skončit, jak hluboko chcete jít.

Totéž platí o hranicích národních či státních útvarů. Jako příklad může sloužit Palestina, Jugoslávie, Polsko a třeba i Německo, ve kterém von Bismarck spojil tak strašně nesourodé Němce žijící na různých březích Labe. (My Češi víme, že se nejedná o Labe, nýbrž o Vltavu, neboť u Mělníka se nevlévá Vltava do Labe, ale naopak Labe do Vltavy. Věřte mi, já se tam byl podívat). Nakonec se s rozdílem mezi Prusy a západními Němci potýkalo a potýká Německo dodnes - viz. preference AfD v bývalé NDR.

Už v úvodním slově jsem pochopil, že historické exkurzy používá pan Jiří Weigl k relativizaci kořenů konfliktu Ruska a Ukrajiny, když tvrdí, že Ukrajina v hranicích vytýčených Stalinem a Chruščovem je stejný konstrukt jako Masarykovo Československo. Přitom stačí pohled na mapu Českého království například z doby Karla IV. a ejhle, Sudety tam jsou, západní hranice je prakticky stejná dodnes. Asi mohla dělat první republika pro tak ohromnou německou menšinu víc, ale stejně by jejímu příklonu k Hitlerovi nezabránila.

Při hodnocení současné vojenské situace na Ukrajině jsme podle našeho hosta jednostranně informováni, a to jak českými médii, tak britskými i americkými zdroji. Já si to pamatuji jinak. Jako divák událostí vím, že každý údaj o pohybech frontě je poctivě rámován slovy "tento údaj nelze spolehlivě ověřit" a nedávno jsem viděl ve zprávách tabulku, která informovala o počtu obětí na obou stranách. Měla dva sloupce: údaje ruské a údaje ukrajinské. Pan Weigl nepopírá, že jde o bezprecedentní agresi ze strany Ruska, jejíž cíle vlastně úplně nechápe, když jí trpí především ruskojazyčná část země. Když ale hovoří o tom, kdo bude nejvíce profitovat na obnově země až jednou válka skončí, jako by naznačoval, že tahle válka Američanům vlastně tak moc nevadí...

Jako daleko největší nebezpečí pro demokracii označuje nastupující progresivismus, s čímž jednoznačně souhlasím a nejednou jsem o tom ve svých textech psal. Ovšem argument, který ocitoval ze slovníku SPD, že se tato vláda pyšní tím, že vehnala do nutnosti požádat o podporu statisíce Čechů, je pro mě naprosto nepřijatelný. Tato vláda zdědila IT systém, který neumí rozlišit potřebné od bohatých a pokud chceme na jedné straně pomáhat občanům se zvládnutím cen energií a potravin a nechceme to udělat plošně, nezbývá nic jiného, než aby si občané požádali a prokázali, že mají na pomoc nárok. Když jsem se zeptal, jak by se to mělo řešit, dostal jsem hraběcí radu: Nemají se řešit důsledky, ale příčiny. To je skvělé, v praxi nepoužitelné klišé, protože v mezidobí budou ti lidé mrznout a hladovět. Naprostá demagogie! Zase mě napadla otázka, proč si IVK dosud nezaložila partaj a nevyhrála s ní volby, když má recept na všechno?

Moc jsem se snažil o nezaujatý postoj, ale s voliči Trikolory si já prostě rozumět nemohu.

A ještě jeden zajímavý citát, nebudete věřit vlastním očím od koho a ze které doby!

"Ruská politikuje nezaměnitelná. Měnit se mohou pouze metody, taktika, způsob manévrování, ale Polárkou ruské politiky zůstává podmanění světa. Polárka je na nebi stálicí. V ruské politice není žádný rys nápadnější než onen, který sleduje nejen své tradiční cíle, ale také způsob, jak jich dosáhnout. Neexistuje tah v současné politice, který by nebylo možno najít už v historii. Ruský medvěd bude schopný všeho, dokud ví, že ostatní zvířata se mu nebudou bránit. Existuje jediný způsob, jak se chovat k mocnosti, jako je Rusko – neukázat strach. Jestliže se Evropa dá na ústup, nebude to pouze znamenat porážku, ale bude to trvalé."

Londýnský zpravodaj listu New-York Daily Tribune

Karel Marxv době krymské války 1853-1856