Bude muset EU opravdu dopadnout až na dno?

Po devětadvaceti měsících přivítal Golem Club opět viceprezidenta Svazu průmyslu a dopravy pana Radka Špicara. Hlavním tématem byla pochopitelně zpráva o stavu unie, kterou na popud UvL sepsal Mario Draghi. Na čtyřech stech stran shrnul důvody, proč EU stagnuje a ztrácí v mezinárodním měřítku svou konkurenceschopnost. Přičemž Evropa je na exportu přímo závislá. Totéž se dá říci i o ČR. Pan Špicar komentoval hlavní tři směry, ve kterých zaostáváme (nejen) za USA a Čínou. Je to obchod, energetika a obrana. Evropa dlouhou dobu vydělávala na globalizaci, která však skončila a v současné době se stáváme svědky deglobalizace, jež je způsobena především snahou o nezávislost na nestabilních státech, což ukázala jak pandemie čínské chřipky, tak i ruská agrese na Ukrajině. Evropský průmysl se potýká s několikanásobně vyššími cenami energie než například USA, které mají za následek konkurence neschopné ceny. Příliš ambiciózní dekarbonizační tendence a odklon od jádra si vybírají svou daň. Podle Draghiho je EU příliš závislá na USA i v oblasti obrany. Obava, že Spojené státy, kde se může stát prezidentem opět D. Trump, budou značně omezovat své výdaje na evropské konflikty, je zcela na místě. Když si k tomu připočteme vysokou přeregulovanost trhu, neexistující celoevropský kapitálový trh, pomalou digitalizaci a robotizaci, výhled není příliš optimistický. Co s tím?

Podle diskutované zprávy by byla na místě celoevropská řešení obrany, dopravy a kapitálových trhů. Tedy více Evropy. Pan Špicar zachytil zděšení některých českých analytiků nad navrhovanými evropskými dluhopisy. Pokud by však nešlo opět o snadno zneužívané strukturální fondy, ale o celoevropská řešení například dopravní infrastruktury, podpory globálního řešení zbrojních systémů, propojení energetických soustav a vytvoření celoevropského kapitálového trhu, tak by s tím problém neměl.

Když hovořil o našich problémech, tak byla opět řeč o špatné migrační politice v souvislosti s dovozem potřebných pracovních sil na všech úrovních, o výrazném odbourání byrokratických překážek, a hlavně o potřebě tzv. II. ekonomické transformace – tedy odklonu od montovny směrem k vlastnímu výzkumu a vývoji, a tudíž i podstatnému zvýšení marží při prodeji finálních výrobků. Jedině tak si můžeme vydělat na náš nesmírně drahý sociální stát.

Můj komentář: Zajímavé je, že nic z toho nezavání tolik nepopulárním "utahováním opasků" obyvatelstva. Naopak, pokud by se to povedlo, vedlo by to k možnosti rychleji zvyšovat mzdy. Jenže se to nebude líbit politikům. Ani v EU, ani u nás. Dobrovolně by se museli vzdát rozhodování o obrovských objemech finančních prostředků. Z čeho by se pak plnily jejich vlastní kapsy a pokladny jejich stran? Pan Špicar věří, že paní UvL bude ve svém druhém a posledním období v tomto směru razantnější, jelikož jí nepůjde o znovuzvolení. Ač rozený optimista, na opravdový obrat bych moc nesázel!