Svět je v pohybu

Šimon Pánek (*1967), charismatický studentský vůdce z listopadových dnů, nepodlehl svodům a nevydal se na dráhu byznysmena, byl by, při svých schopnostech a píli zcela jistě došel daleko, ani na dráhu politika, na které by byl při svém morálním zakotvení nedošel vůbec nikam, místo toho spoluzaložil a vede mimořádně úspěšnou neziskovou organizaci "Člověk v tísni", která patří v Evropě s ročním obratem 250 milionů euro k těm největším a celosvětově ke středním. Jeho organizace pracuje všude tam, kde zuří válečné konflikty (kterých bohužel přibývá), kde se stávají životní podmínky nesnesitelné (vlivem klimatické změny), pomáhá při zvládání následků přírodních katastrof a pečuje o sociálně slabé. Dělá to s veškerým nasazením a dělá to dobře! Ryba v tomto případě přímo voní od hlavy. Dan položil otázku, kterou jsme měli na jazyku v sále snad všichni. Jak velká část peněz se opravdu dostává k příjemcům? Kolik procent tvoří režijní náklady organizace samotné? Odpověď musela uklidnit snad všechny škarohlídy. "Overhead costs" činí pouze 4 %. Samozřejmě pomáhá, že je obrat tak velký, protože kdyby byl o řád nižší, náklady by neklesly adekvátně a procento by bylo o dost vyšší. Kromě zmíněných "overhead" nákladů, což jsou typicky výdaje na vedením organizace, IT, finančním oddělením atd, vznikají už pouze náklady v místě pomoci a ty mohou být téměř nulové (pokud se například staví škola, proplácejí pouze faktury místní firmě a dohled je minimální), nebo se jen proplatí například šek vdově po zabitém spolupracovníkovi organizace. V jiných případech (například při pomoci v Africe, kde jsou vysoká bezpečnostní rizika) mohou šplhat podstatně výše, takže nějaký průměr za celou firmu není vlastně možné poctivě spočítat. Není na to ani schválená metodika Na další otázku, jak se může Evropa bránit nekontrolovatelné migraci z Východu a Jihu, odpověděl, že by bylo zapotřebí velmi striktně rozlišovat mezi migrací ekonomickou a migrací vyvolanou válkami. Evropa nemá povinnost přijmout každého, přesněji řečeno má právo se bránit migraci ekonomické, i když je pravdou, že bez zahraničních dělníků by celé obory (například stavebnictví) měly velké problémy. Pokud se prokáže, že příchozímu nehrozí nebezpečí, neutíká před válkou či před nelidskými režimy, měl by být vrácen do země původu. Šimon Pánek varuje přede všemi nezodpovědnými politiky, kteří nabízejí snadná a jednoduchá řešení, neboť to jsou strany a politici, jež si na těchto problémech jen budují své volební preference (AfD, Marine Le Pen, Pitomiova SPD a další...) Autora tohoto textu zaujala pasáž, ve které pan Pánek hovořil o programu pro české školství, kterým Člověk v tísni supluje neschopnost Ministerstva školství vytvořit relevantní a moderní osnovy pro náš dějepis dvacátého století. Ti aktivnější učitelé především na gymnáziích vítají možnost získat tyto podklady pro svou výuku. Pokud se týká učňovského školství, jde doslova o misijní práci "from door to door". Tato aktivita může pomoci nastupující generaci udělat si vlastní názor, nejen tupě sledovat sociální média a naučit se kritickému myšlení. To je naděje pro naši budoucnost! To, je to, co se po roce 1989 zanedbalo a to, co přináší hlasy populistům. Šimon Pánek sklidil zasloužený potlesk!