Rytíř českého jazyka

Ač jsem sám přeložil řadu knih i divadelních her, nikdy v životě bych si netroufl vstoupit do kabiny a simultánně tlumočit. Nedovedu si představit, že bych dokázal rozpojit obě hemisféry tak, aby jedna část mozku naslouchala a druhá fázově posunutá hovořila. Setkání s mistrem tohoto oboru panem Milanem Dvořákem je tedy pro mě pokaždé svátkem. Ovšem naprostou špičkovou disciplínou překladatelského oboru jsou převody poezie a písňových textů, které (když se nejedná o pop-music) mohu být též uměním. A i v tomto patří náš včerejší host do rodiny těch největších znalců naší mateřštiny. Napadají mě jména jako Miroslav Horníček, nebo Jiří Suchý. Jedna ukázka za všechny: "Pan Horníčku, jak je možné, že když se kočka kotí, že se nepřekotí? Je to tím, že se nekotí zas tak překotně."

Pan Dvořák nám z paměti odrecitoval řadu zábavných čtyřverší (gariků) ruských tvůrců, ale i s kytarou v ruce zazpíval některé jejich písně ve svém překladu. Klobouk dolů!

V současné nejisté situaci nemohly nepřijít na řadu otázky směřované na situaci na Ukrajině. Náš host předvedl nejen rozsáhlé historické vědomosti, ale i důvěrnou znalost konkrétních osobností a celkového rozpoložení ruské veřejnosti. Bohužel to nejsou optimistické zprávy, protože opozice v pravém slova smyslu v Rusku neexistuje a jakékoli pokusy o jiný politický názor jsou likvidovány už v zárodku. Zajímavé je, že i ti nejznámější kritici sovětského režimu (například A. Solženicyn) by v dnešní době patrně byly na straně současného vedení, protože ruský nacionalismus je neoddělitelnou součástí jejich DNA. V následné debatě jsme se dostali i na Bělorusko, Rusíny a Moldovu.

Nekonečný obdiv zasluhuje náš host i proto, že to všechno dokázal s celoživotními problémy se zhoršujícím se zrakem!